O (ne)utajených podmínkách předmanželské smlouvy

Nu a Lidové noviny z  9. 1. 2012 přinesly příspěvek v podobném stylu. Nazýval se „Vévodkyně Kate slaví třicátiny“. Hrdinka z titulku, jež by nyní měla být správně nazývána Catherine, vévodkyně z Cambridge, je manželkou britského prince Williama. Článek v Lidovkách o ní zjišťoval, že udává vybraný módní tón a má takový typ obličeje, který stárnutím neztratí na půvabu. Čtenář se také dozvěděl, že její rodiče vydělali jmění, a tak ji mohli poslat na váženou skotskou univerzitu St. Andrew. Tam se v ní shlédl princ William, když na jakési přehlídce vystoupila v lehce průsvitných šatečkách. Údajně to pak byla ona, která Williama na konci prvního ročníku přesvědčila, aby ze školy neodcházel. Moje učitelská zkušenost mi říká, že takového blahodárného působení bývají schopny i české studentky, žel občas později opouštěné promovanými spolužáky. Ostatně k přechodnému rozchodu, tj. k epizodě na způsob příběhů z  Neue Post, došlo i mezi Kate a Williamem.

Dále pak zmíněný článek shledává působení Catherine přímo příkladným. Prý je to její zásluha, že ve Velké Britanii utichlo volání o přežilé monarchii. Periodikům ovšem nesluší příliš pochvalných příspěvků, a proto i Lidové noviny usilovaly v témže čísle o vyvážené zpravodajství. Vedle článku o vévodkyni z Cambridge psali o hraběnce Sophii, snaše anglické královny, manželce jejího syna Edwarda. Ta byla na britských ostrovech kritizována za to, že přijala šperky od problematického státního režimu. Zpravila nás o tom Vladimíra Straková v článku s názvem „Skandál kvůli daru z Bahrajnu“. Dozvěděli jsme se v něm také, jak se královský dvůr ohradil proti novinové kampani. Vydal prohlášení, že věci získané členy královské rodiny se automaticky stávají majetkem královské sbírky, a nikoliv předmětem obdarovaného. (Zajisté inspirativní i pro naše státní činitele.)

Nad předchozím odstavcem jsem si uvědomil, že bych mohl následovat noviny s jistým renomé – na svém blogu také výjimečně pojednat poznatky ve stylu blízkém Neue Post, pokud ovšem zjistím nějakou jejich spojitost se světem práva. A objevil jsem. Do mé chaoticky vedené dokumentace podnětů se zatoulal článek podobného druhu, jež se navíc také týkal prince Williama a jeho novomanželky. Byl otištěn v  deníku Právo. Ten, zbaviv se svého barevného přívlastku, se vůbec snaží být hoden svého jména a častěji se věnuje juristickým námětům. Ve vydání z  29. dubna 2011 v něm uveřejnili článek „Tajná smlouva myslí i na rozvod“. S odkazem na německý Bild se tam psalo, že princ William dal nakonec na rady právníků a podepsal s Kate Middletonovou předmanželskou smlouvu – přísně tajnou. Její podpis se měl uskutečnit v anglické advokátní kanceláři Spears a smlouva prý obsahovala mimo jiné následující podmínky: V případě rozluky by se Catherine musela vzdát titulu „Její královská výsost“ a nemohla by žít v  žádném z královských paláců; neměla by nárok na podíl z princova majetku; děti z manželství vzešlé by byly svěřeny péči otce a Catherine i její rodiče by je mohli bez omezení navštěvovat.

Nechci spekulovat o tom, jak německý Bild odhalil podmínky z přísně tajné předmanželské smlouvy a jak Právo jeho poznatky ověřovalo. Rozhodně nemyslím, že by slovutná advokátní kancelář Spears porušila advokátní tajemství. V každém případě ty podmínky působí docela pravděpodobně. A dovolím si domněnku, že i ony mohou vést vévodkyni z Cambridge k tomu, že si počíná již zmíněným chvályhodným způsobem.

V této souvislosti se mi zdá, že návrh našeho občanského zákoníku pamatuje poněkud „utajeně“ na předmanželskou smlouvu a její možný obsah. Mám-li však také uvažovat vyváženě, musím návrh občanského zákoníku pochválit za úpravu dědického práva. Připomínám si totiž znovu příběh zmíněný v úvodním odstavci tohoto spotu. Jeho hrdinka měla matku v Německu, která v poslední vůli pamatovala i na její sestřenice roztroušené po Evropě. Podělila je odkazy a přitom zavázala, aby s nebohou příbuznou v Čechách udržovaly styk a podporovaly ji. I pravidelně zasílané výtisky časopisu Neue Post s jejich příběhy o celebritách byly jedním ze způsobů, jak  působivě plnit podmínku z poslední vůle.

                                                                                          prof. Petr Hajn