Kategorie Hajnoviny

Novinek v českém zdravotnictví je povícero a většinou vyvolávají polemické ohlasy. Platí to i pro povinnost, aby závažnějším lékařským úkonům, pokud se týkají dětí, předcházel souhlas obou rodičů. Zdánlivě samozřejmý či alespoň přijatelný požadavek. Okamžitě se ovšem naleznou obtíže, jak ho uskutečnit. Což takhle náhlá zdravotní potíž dítěte v době, kdy se jeden z manželů nachází na služební cestě? Nabízí se standardní právnické řešení ? dlouhodoběji platná plná moc k uvedenému souhlasu, kterou se navzájem vybaví oba rodiče, eventuálně ji společně poskytnou pečující babičce či jiné osobě.

         V minulých dnech zrušil Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů, podle nichž se herečce a zpěvačce Kateřině Brožové mělo dostat omluvy od Martina Michala. Ten byl v rozhlasovém pořadu na stanici Frekvence 1 představen jako manažer a manžel Heleny Vondráčkové a dotázán, zda obě uvedené umělkyně patří v českém showbyznysu do stejné kategorie. Martin Michal řekl, že to se vůbec nedá srovnávat a vzápětí použil metaforu o Kateřině Brožové jako ?trabantu? a Heleně Vondráčkové coby ?mercedesu?. Navíc uvedl, že Kateřina Brožová v Bratislavě ?potopila? muzikál Hello Dolly. Uvedené výroky byly obecnými soudy hodnoceny jako ?jednání v hospodářské soutěži? a nepřípustné ?zlehčování konkurentky?; rozsudky vycházely především z toho, že Martin Michal je producentem a manažerem své ženy.

Posledně jsem se na svém blogu dotknul dědického práva, jak ho upravuje nový občanský zákoník. Pochválil jsem institut odkazů i podmínek v závěti. Dnes hodlám v stejném duchu pojednat o dědické smlouvě. Tento právní nástroj mne zaujal již před řádkou let, když jsem byl v Německu na konferenci o právu proti nekalé soutěži.

Nedávno jsem si připomenul děj, jehož jsem byl pozorovatelem před více než třiceti roky. Paní pobývající tehdy v českém ústavu sociální péče se vždy od  poloviny měsíce stávala zvlášť oblíbenou či vyhledávanou osobou v tomto zařízení. Z Rakouska jí totiž docházel časopis Neue Post a ona jej půjčovala spoluobyvatelům, manželce pana vedoucího a také řádovým sestřičkám, které v ústavu působily. Spěchám povědět, že časopis docházel do naší země legálně. Nezabýval se totiž politikou a vedle rubrik obvyklých ve všech ženských časopisech (viz dnes u nás ONA Dnes) popisoval události ze života šlechty a jiných celebrit. Ty příhody nepůsobily jako příliš velké vymyšlenosti a přinášely zvěsti spíše útěšné než úděsné. Nechybělo v nich však jisté napětí ohledně dalšího vývoje těch či oněch manželských a jiných svazků.

     Návrh nového občanského zákoníku prošel už mnohým čtením – pochvalným i kritickým. Nedávno šlo o takzvané třetí čtení v poslanecké sněmovně, po němž se stává pravděpodobným, že nový občanský zákoník bude přijat. Český právní řád by pak zahrnul i přirozené právo člověka „brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.“ Dost dlouho jsem pochyboval, zda to má být právě zákon, který přispěje k lidskému blahu tím, že „zakotví“ právo na štěstí; dokonce jsem ten výraz ironizoval slovy básně, jež štěstí označila za „mušku jenom zlatou“.

     Vracím se ještě k minulému blogu, v němž jsem referoval o kuriózním rozsudku francouzského soudu. Ten rozhodl, že  bývalé manželce má být poskytnuta peněžitá náhrada za to, že její muž zcela zanedbával tak řečené manželské povinnosti. Mou úvahu pak Ondřej Hruda domýšlel do neobvyklých poloh, nikoliv těch tělesných. Pomocí smyšlených příkladů naznačil, jak nepraktické by bylo vynucovat – pomocí právních sankcí – biblický pokyn: „Milujte se a množte se!" Použil duševní gymnastiku zvanou redukce ad absurdum.

Debatovalo se o právních sankcích a objevila se obvyklá otázka, zda exemplárně přísné tresty jsou účelné i spravedlivé zároveň. Připomenulo mi to Jana Wericha, který si v jedné ze svých rolí vychutnával výrok: „To jsem dneska ale zlej, to jsem dneska zlej!“

Blížil se nový vysokoškolský semestr a já sepisoval porůznu pořízené podněty, jimiž bych oživil své příští semináře o hospodářské soutěži i o mnohém dalším, co s ní souvisí.  Slovo souvislost se dá ovšem vykládat dosti rozmáchle. A tak se v mém počítači pod označení „výuka – podzim 2011“ objevily mimo jiné následující záznamy.

Na vysokých školách se koketuje s novým úkolem – s výukou ke konkurenceschopnosti. Volí se obvyklá cesta – nové studijní obory, v jejichž označení se slovo konkurenceschopnost skloňuje. Mnohdy se pod změněným názvem budou nabízet tradiční moudra, takříkajíc do nových nádob se budou nalévat staré nápoje. Nic proti tomu – vždyť to budoucí bývá i dlouho opomíjené minulé. Například nauku o riziku jsme na právnických fakultách horlivě rozvíjeli i v dobách, kdy slovo konkurence zdaleka nebylo tak salonfähig. Vlídný vztah k rizikovým volbám může ovšem zakládat každý učitel, který od studentů žádá i jejich vlastní otázky a odpovědi na ně; pochválí i chybné výkony z rodu těch chytrých a společně s posluchači hledá, co plodného by se z nich dalo vydolovat.

Když se člověk pohybuje ve veřejném prostoru, zaslechne i nechtěně útržky ze soukromých rozhovorů. Nedávno mne míjeli muž se ženou středního věku. Dáma mluvila hlasitěji i důrazněji a tvrdila: „Když něčemu nerozumíš, neznamená to ještě, že to nemá rozumný smysl.“  Moudrý postřeh a dá se vztáhnout i na právní texty. Ty nemohou být vždy psány tak, aby jim rozuměl každý laik. S podobnými snahami by to dopadlo, jako s jedním z našich minulých občanských zákoníků. V něm byly tak zvané abstraktní smluvní typy (například smlouva o dílo) nahrazeny typy konkrétními. V praxi pak bylo sporné, zda ostříhání hlavy u holiče se má posuzovat jako „oprava a úprava věci“, či jako „ zhotovení věci na zakázku“.

Výsměchu se bojí i ti,

kdo se jinak nebojí ničeho.

Gogol

Literární teorie přišla před časem s novou uměleckou kategorii – s tak zvaným hysterickým realismem. Napadlo mne, že bychom mohli obohatit i výčet způsobů, jimiž bývá interpretováno právo. Vedle výkladu logického, jazykového, účelového, systematického, autentického si dovedu představit i hysterickou interpretaci práva a také jeho výklad žurnalistický.

Blog pro portál „pravnickeforum“ zpravidla chystám začátkem měsíce, abych v jeho polovině mohl text uvést na internetu. Toto povídání bylo proto počato v čase, kdy se ve vládní koalici dohodlo, že poměrně brzy a razantně vzroste ona nižší z obou sazeb DPH. Sazba  dosavadní měla zůstat zachována pro malou skupinku výjimek. Jejich sestava vyšla rychle ve všeobecnou známost, stala se předmětem debat i podnětem k uplatnění práva petičního. Tehdy jsem vzal svůj poznámkový blok zvaný „Nápadník“ a pod označením „blog na březen“ tam vršil zápisky, jež by působily značně zmateně na každého, kdo by neznal zmíněné výjimky:

Dnes se zde pokusím na několika různých příkladech potvrdit příměr, podle kterého trefná metafora je ve společenských vědách tím, čím je pokus ve vědách přírodních: