Nad nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 16/09 ze dne 19. 1. 2010

Nad nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 16/09 ze dne 19. 1. 2010 Ústavní soud České republiky dne 19. 1. 2010 rozhodl v plénu nálezem Pl. ÚS 16/09, publikovaným taktéž pod č. 48/2010 Sb. ve Sbírce zákonů ČR, tak, že zrušil ustanovení § 220 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudní řádu (dále jen o. s. ř.). Vedlo jej k tomu přesvědčení, že uvedené ustanovení je v rozporu s právem na spravedlivý proces, a to konkrétně s jeho některými komponenty – právem být slyšen a zásadou kontradiktornosti. Tento článek je reakcí na uvedený nález, kdy účelem je jednak přiblížení konkrétních důvodů, na nichž Ústavní soud založil své rozhodnutí, a také snaha o nastínění možného řešení tímto nálezem nastolené situace. Právo na soudní ochranu, zásada rovnosti a kontradiktornosti Právo na soudní ochranu vyjadřuje právo domáhat se stanoveným způsobem ochrany svého porušeného nebo ohroženého práva u nezávislého a nestranného soudu a jako takové je zakotveno v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). Garance tohoto práva však pouze znamená, že každá osoba se může na soud obrátit a žádat ochranu svého práva nebo právem chráněného zájmu (tj. jde o garanci přístupu k soudu) a stát je povinen jí tuto ochranu prostřednictvím soudní moci poskytnout. Ve své podstatě však již v tomto ustanovení Listina přímo nehovoří o kvalitách samotného poskytování této soudní ochrany (jako předpoklad stanoví jen nezávislost a nestrannost soudu) a odkazuje na „stanovený postup“, tj. úpravu procesních pravidel na zákonné úrovni. Konkrétní ...