Kdy námitka promlčení odporuje dobrým mravům

Kdy námitka promlčení odporuje dobrým mravům Vztahem námitky promlčení a dobrých mravů se Ústavní soud zabýval ve své rozhodovací praxi opakovaně. V nálezu sp. zn. II. ÚS 309/95 ze dne 15. 1. 1997 (Sbírka nálezů a usnesení ÚS, svazek 7, str. 45) konstatoval, že ustanovení § 3 obč. zák., podle něhož výkon práv nesmí být v rozporu s dobrými mravy, platí i pro výkon práva vznést námitku promlčení; v nálezu sp. zn. I. ÚS 643/04 ze dne 6. 9. 2005 (Sb. n. u. sv. 38, str. 367) rozlišil situace, ve kterých uplatnění této námitky může představovat zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. V jednom z posledních nálezů sp. zn. II. ÚS 3168/09 ze dne 5. 8. 2010 (dostupný v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz) Ústavní soud zopakoval, že při nalézání práva musí soud vycházet z individuálních okolností případu a posuzovat je prizmatem kogentního ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., které je v rovině jednoduchého, podústavního práva odrazem ústavního požadavku nalezení spravedlivého řešení. Ani komplikovanost případu a jeho specifické okolnosti nevyvazují obecný soud z povinnosti udělat vše pro spravedlivé řešení, jakkoli se to může jevit složité. Uvedené teze byly plně aplikovatelné i ve věci paní M. R., jejíž žalobu obecné soudy zamítly z důvodu vznesené námitky promlčení. Ža ...