Stanovisko: Závěť sepsaná za účelem zajištění dluhu je neplatným právním úkonem

Jde především o případy, kdy si starší člověk potřebuje půjčit peníze na zdravotní péči, pečovatelskou službu nebo potřebuje úvěr i pro jiné účely a do zástavy vloží nemovitost. Posléze jej banka přiměje podepsat závěť, že v případě smrti odkazuje nemovitý majetek peněžnímu ústavu. Tento postup je nejen neetický, ale je i obcházením zákona, protože banky mají jiné možnosti, jak si zajistit splacení půjčených finančních prostředků.

Vzhledem k těmto praktikám vydalo občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu stanovisko:

„Závěť sepsaná za účelem zajištění dluhu je neplatným právním úkonem, neboť svým účelem obchází zákon (§39 Obč. zákoníku).“

Nejvyšší soud vydal své stanovisko, aby sladil rozhodovací činnost nižších soudů v obdobných věcech a rozhodoval na základě věci 21 Cdo 2992/2009.

V tomto případě šlo o úvěr z roku 1992 ve výši 2.500.000,- Kčs na rekonstrukci a modernizaci penzionu v Jilemnici“. Úvěrový obchod byl zajištěn prostřednictvím zástavy lesních pozemků klientky, nacházejících se v kat. území Studenec a Zálesní Lhota a zástavní smlouva byla sepsána dne 24. 6.1992. Z dodatku č. 1 úvěrové smlouvy ze dne 8. 9.1992 vyplývá, že podmínka předložení úvěrového životního pojištění byla zrušena a byla nahrazena závětí zůstavitelky, závěť byla pořízena nikoli jako projev svobodné vůle směřující k tomu, aby po smrti zůstavitelky Komerční banka a.s. pobočka v Semilech nabyla v závěti uvedený majetek, ale jako zajišťovací prostředek k zajištění úvěru, který ji byl poskytnut Komerční bankou a.s.

Podle názoru Nejvyššího soudu je závěť jednostranný projev vůle, zatímco „zajištění závazku je dvoustranný právní úkon“ a zřízení závěti ve prospěch věřitele za podmínek, kdy majetek uvedený v závěti mnohonásobně převyšuje výši poskytnutého úvěru, je nemravné.

Zdroj: Internetové stránky Nejvyššího soudu