Majetková podstata a její vymezení dle Insolvenčního zákona

Ustanovení § 205 IZ určuje, že podal-li insolvenční návrh dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil ke dni zahájení insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v jeho průběhu (odst. 1). Podá-li insovlenční návrh věřitel, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud nařídil předběžné opatření, kterým zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka nakládat s jeho majetkem, majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení po vydání těchto rozhodnutí (odst. 2). Je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odst. 1 a 2 náleží do majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku. Majetek podle odst. 1 a 2 náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dlužníka a jeho manžela (odst. 3). Majetek jiných osob než dlužníka náleží do majetkové podstaty, stanoví-li to zákon, zejména, jde-li o plnění z neúčinných právních úkonů. Pro účely zpeněžení se na takový majetek pohlíží jako na majetek dlužníka (odst. 4).

Z výše uvedeného je zřejmé, že dle insolvenčního zákona je pro vymezení majetkové podstaty určující, kdo podal insolvenční návrh. Není to však jediné důležité kriterium, protože rozsah majetkové podstaty je ovlivněn i způsobem řešení úpadku. Konkrétně v případě oddlužení je rozsah majetkové podstaty rozdílný v závislosti na tom, zda je oddlužení řešeno formou zpeněžení majetkové podstaty (v takovém případě se majetek získaný dlužníkem po schválení oddlužení nestává součástí majetkové podstaty viz. ustanovení § 408 odst. 1 IZ) nebo splátkovým kalendářem (v takovém případě se majetek získaný dlužníkem a uvedený v ustanovení § 412 odst. 1 písm. b/ IZ stává součástí majetkové podstaty a věřitelé dlužníka z něj budou uspokojeni).

Zásadní odchylkou ve vymezení rozsahu majetkové podstaty oproti zákonu o konkursu a vyrovnání je to, že insolvenční zákon nezahrnul do majetkové podstaty dlužníka majetek třetích osob, které svým majetkem zajišťovaly závazky dlužníka (jak tomu bylo dle ustanovení § 27 odst. 5 ZKV). Uvedené vyplývá jednak z dikce ustanovení § 205 IZ, ale lze to dovodit i z ustanovení § 2 písm. g/ IZ, které obsahuje následující definici zajištěného věřitele: zajištěným věřitelem je věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitostí, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy. Majetek výše vymezených třetích osob sice nebude zahrnut do majetkové podstaty dlužníka, avšak uvedené nic nemění na tom, že věřitelé dlužníka se i v průběhu insolvenčního řízení budou moci z něj uspokojit. Věřitelé, kteří mají svoji pohledávku zajištěnou majetkem ve vlastnictví třetí osoby, postupují odlišně, než tomu bylo dle zákona o konkursu a vyrovnání. Věřitelé se musí domáhat svého uspokojení ze zajištění zcela mimo insolvenční řízení. Svou pohledávku (jako podmíněnou) jsou oprávnění přihlásit i do insolvenčního řízení vedeného na majetek osobního dlužníka. Za situace, kdy v průběhu insolvenčního řízení budou uspokojeni mimo insolvenční řízení z majetku zástavního dlužníka, mohou vzít svou přihlášku v příslušném rozsahu zpět. Pokud tak neučiní, insolvenční soud postupem dle ustanovení § 186 odst. 1 IZ jejich účast v insolvenčním řízení ukončí.

Ustanovení § 205 odst. 4 IZ stanoví, že součástí majetkové podstaty je i majetek ve vlastnictví třetích osob, jde-li např. o plnění z neúčinných právních úkonů. Ačkoliv smyslem tohoto příspěvku není poskytnout rozbor problematiky neúčinných právních úkonů dle insolvenčního zákona, je nezbytné alespoň okrajové zmínit základní rysy neúčinnosti. Insolvenční zákon předpokládá dva typy neúčinnosti: a) neúčinnost ze zákona (např. dle § 211 IZ) a b) neúčinnost na základě rozhodnutí soudu (§ 235 a násl. IZ). Důležité je, že bez ohledu na to, o který z výše uvedených typů neúčinnosti se jedná, není insolvenční správce oprávněn k soupisu takto ušlého majetku do majetkové podstaty, ale musí vyčkat až na výsledek soudního řízení. Teprve v případě úspěchu insolvenčního správce mohou být věci ve vlastnictví třetích osob zahrnuty do majetkové podstaty dlužníka.

Z výše uvedeného je zřejmé, že insolvenční zákon oproti zákonu o konkursu a vyrovnání zásadním způsobem změnil vymezení majetkové podstaty, a to zejména ve vztahu k možnostem soupisu majetku ve vlastnictví třetích osob. Předmětná změna by měla přispět ke zkrácení délky insolvenčního řízení, neboť věřitelé dlužníka, kteří mají své pohledávky zajištěni majetkem ve vlastnictví třetích osob, se budou moci domáhat uspokojení mimo insolvenční řízení.

JUDr. Zdeňka Prudilová Koníčková